Kanda macuri - tradiční edská slavnost

Kanda macuri je slavnost svatyně Kanda Mjódži (神田明神), která má dlouholetou tradici a spolu se slavnostmi ve svatyni Hie a Tomioka Hačimangú patří k tzv. třem největším Edským slavnostem. Samotná svatyně Kanda Mjódži byla postavena již v 8. století a v období Edo (1603-1867) získala jako ochaná svatyně Edského hradu na významu a i ke slavnosti se začaly upínat oči mnoha lidí, včetně samotného šóguna. Velká slavnost se zde koná každé dva roky v půlce května a vrcholí o víkendu, který je nejblíže 15. květnu. Slavnost vrcholí v sobotu, kdy ráno kolem osmé hodiny ze svatyně Kanda Mjódži vyráží průvod složený z nejrůznějších tradičních vozů, šintoistických kněží na koních, pěšáků v tradičním oblečení a samozřejmě omikoši. Dále se celý den v přilehlých oblastech pohybují stejně jako v případě Sandža macuri menší omikoši, které vlastní jednotlivé skupiny obyvatel bydlících v okolních městských částích, a kolem svatyně je mnoho stánků, které nabízí tradiční pouťové jídlo, pití, ale také hry v podobě chytání rybiček mrkviček do papírových sítek, lovení balonků a hopíků, házení kroužků či střílení vzduchovkou.


Sandža macuri - slavnost na Asakuse

Sandža macuri je slavnost svatyně Asakusa (浅草神社), která se koná každoročně od pátku do neděle o třetím víkendu v květnu. Svatyně Asakusa se nachází hned vedle největšího a nejnavštěvovanějšího tokijského chrámu Sensódži (浅草寺). 

Slavnost začíná v pátek po poledni velkým průvodem (大行列), ve kterém jdou nejen zástupci svatyně, místních zastupitelstev, ale také lidé převlečení v kostýmech z doby Eda tančící či hrající na hudební nástroje.  Poté, co projde průvod, následuje šintoistický obřad ve svatyni. Odpoledne jsou v uličkách k vidění první omikoši (御神輿), což jsou nazdobená nosítka se schránkou, ve kterých se ukrývá božstvo. Těchto omikoši se v pátek a pak především v sobotu pohybuje v okolí svatyně Asakusa velké množství, protože obyvatelé Asakusy se rozdělují do skupin podle místa bydliště a každá skupinka má svoje vlastní omikoši.  V neděli pak přijdou na řadu tři velké omikoši, které přísluší přímo k svatyni Asakusa a u kterých se v nošení střídají všichni místní obyvatelé bez ohledu na to, ke které skupince příslušeli v předešlých dnech.


Slavnosti květin

Když se řekne Japonsko a jaro, tak si většina lidí nejspíše vybaví rozkvetlé sakury. Ty samozřejmě tvoří pomyslný pilíř domečku z květin, ale v Japonsku je k obdivování daleko větší množství nejrůznějších rozkvetlých stromů, keříků či květin. Na počest rozkvetení daných druhů se často pořádají slavnosti, takže se můžeme setkat se slavností (祭) pěnišníků (躑躅), vistárií (藤), hortenzií (紫陽花),pivoněk (牡丹), tulipánů (チューリップ), švestek (梅) a mnoha dalších.

Hanami

Ještě než jsem tentokrát do Japonska dorazila (můj přílet byl naplánovaný na 2. dubna), tak jsem si se svými kamarády, známými i bývalými kolegy z práce a univerzity vyměnila pár mailů a jejich závěr lze shrnout do věty „jo, tak to je dobře, že přijedeš 2. dubna, to hanami ještě stihneš“.  Myslím si, že přesně tato reakce vystihuje, jak moc je „dívání se na květiny“ pro Japonce důležité.